Je to 25 let od Sametové revoluce. Ode dne, kdy na Václavském náměstí v Praze znělo cinkání klíčů a naše zem vstoupila do nové, svobodnější éry. Ráda bych psala o konci komunismu, vzpomínala na fronty na banány a dělala si legraci z Michala Davida. Bohužel v roce 1989 mi byly tři roky a mým největším zájmem bylo ukousávání gumových prstíků plyšovým mončičákům. Ještě na základní škole jsem sice pár let musela cvičit v modrých kalhotkách a cvičkách, nosila jsem Prestižky a babička mě oblékala do slušivých punčocháčů a kamašů. I tak jsem spíš dítě štěstěny odchované na pohádkách od Walta Disneyho, jehož nejšílenějším zážitkem byl koncert skupiny Lunetic ve vyprodaném Rondu.
Ono dětství a puberta ve zlatých devadesátých vás taky hodně poznamená, hlavně co se týká dobrého vkusu. Všechno barevné a z USA bylo super. Víkendová dopolednem nesla ve znamení Gumídků a Kačerů z Kačerova. Pokusy vytvořit hopsinkovou šťávů v domácím prostředí z červených bobulek posbíraných kolem baráku se až do prvních žaludečních potíží jevily jako super nápad. Ač to bylo období, kdy Kurt Cobain z Nirvány hořel, aby nevyhasnul, stejně nás neminulo Beverly Hills nebo šílené seriály, jako Helena a její chlapci. U televize jsme pak trnuli u legendárního HIP HAP HOP, jestli budou padat kuličky štěstí, nebo poteče voda, naši zase hltali AZ Kvíz a jiné podobné televizní soutěže. S prvním videem se v naší sídlištní videopůjčovně objevila také první videokazeta, která se musela vracet přetočená na začátek – Barbar Conan. Plakát Arnolda Schwarzeneggera v plavkách na záchodě pak byl nutnou povinností. Kdo neměl doma plastovou želvu Ninja a minimálně jeden comics s mistrem Třískou, jako by nežil.
Navíc po revoluci nastal taky boom techniky a technologických novinek. Pamatuju si na svůj první walkman, kde jsem na lavičce v parku sjížděla Chaozz věci, žádný kecy. Na kazeťáku jsme si pak nahrávali z rádia ty největší hitovky od Lucinky Vondráčkové a Spice Girls. Každý současný třicátník určitě pařil na počítači PC mana, později zachraňoval princeznu ze spárů mocného šejka ve hře Prince of Persia. Pojízdné počítačové herny, kde se za pár korun za žeton dalo pořádně „vyfightovat“ v Mortal Kombat byly samozřejmostí na každém větším sídlišti. Pro mě to byla doba také nesplněných snů. I když jsem po několika scénách dosáhla svého a dostala pravou Barbie od Matella, nikdy se mi nepodařilo prosadit si krásné růžové Barbie auto, které bylo nezbytné pro romantické pikniky s Kenem. Moje varianta z krabice od bot byla jen trapnou náhražkou, která podlehla prvnímu rozlitému Vitacitu. Ani moje prosby o roztomilého pejska nikam nevedly, a tak jsem si musela za své první kapesné pořídit alespoň elektronického miláčka Tamagoči, které neustále pípalo, kakalo a řvalo, když jste ho nenakrmili. Nakonec nevyhnutelně taky chcíplo, protože venku na klepačích byla mnohem větší zábava. Naši to vzali jako důkaz mojí neschopnosti o cokoliv se postarat a tak jsem místo pejska dostala džungarského křečka, který se dožil úctyhodných tří let.
S pubertou přišlo také první Bravíčko, kde kromě Lásky sexu a trápení také radili, že největším módním hitem jsou obtažené legíny, zapletené copy a gumičky kdekoliv na hlavě to jde. Zdarma pak přikládali plakáty Backstreet Boys a jiných sexy kluků zpívajících tklivé melodie polonazí v dešti. Ač vybavena všemi informacemi, na diskotékách mi to moc nepomohlo. Naši totiž jeli také na módní vlně a nechali mě ostříhat na Jardu Jágra, aneb jak se říká vpředu business, vzadu párty. Na první ploužáky jsem se tak mohla jen koukat jen z povzdálí a poslouchat tklivé melodie Michala Davida, který zpíval, ať mu sakra nikdo nenapovídá. Zbývalo tak jen přemýšlet, jestli ta blonďatá holka z Kelly Family není nakonec opravdu kluk. Pubertální utrpení se tak protáhlo na Nonstop, ale žít to teda rozhodně nikdo nechtěl.
Jak se říká, byla to doba malin nezralých, ale možná už je načase, aby i tohle retro konečně skončilo. Sice už máme mobily a nemusíme volat na pevnou a ptát se: dobrý den, je Radka doma? A do památníčků si nepíšeme krátké rýmovačky o lásce. Stejně ale Michal David dál plní haly, AZ kvíz gauče u televizních obrazovek a Lucinka Bílá je pořád stejně sluníčková jako tehdy, kdy zpívala neposedných teniskách. Ještěže už současní mladí mají také nové idoly jako třeba Justina Biebera, ať už je to kdokoliv.