Máme za sebou první letošní Code:Mode, která do jisté míry ukázala, kam se tento festival současné české a slovenské autorské módy bude ubírat dál. Jaká je tvář Code:Mode pro sezónu 2011?
Přiznám se, že předchozí ročníky Code:Mode jsem navštívila jen pomocí barevných obrázků v počítači a coolově sestříhaných videí na internetu, letos jsem se tam ale jako čerstvá mluvčí LoveMusic (ano, chlubím se) vydala osobně. Potřebovala jsem k tomu jen jeden zpáteční lístek od odporně protivné paní s dlouhými gelovými nehty na nádraží, jeden batůžek s ešusem, sváčou a diktafonem, dva fotografy s fotoaparáty a kreditní kartu.
Doufala jsem, že když dorazíme do Karlínské haly chvíli po oficiálním začátku akce, tak se mineme se spoustou dychtivých lidí, co mají ostré lokty a touží po módě, ale měla jsem pravdu jen zčásti. Lidí sice bylo méně, ale výrobci měli vybaleno i méně zboží, takže poměr člověk/výrobek byl zhruba na stejné úrovni. Navíc se hala už krátce po 4 hodině začala slušně zaplňovat lidmi všeho druhu - maminkami s kočárky, premaminkami (ženy v plodném období života, co ještě nemají děti, ale mají pejsky), punkery, vystajlovanými týpky s velkými brýlemi, napresovanými v džínách užších než močová trubice, pohodáři s dredy a třináckami, které většinou v tlupě úspěšně okupovali Wegett pytle s cigaretou v ruce. Občas odněkud zavanul i odér marihuany, což se mi pro prostředí s dětmi nezdá zrovna košér, nicméně- o co je to horší než smogem zapařená Praha?
Čím víc jsem se dostávala do jádra haly, tím víc jsem začala vnímat tzv. systém tržiště, který tu fungoval se všemi klady i zápory - je to sice nejsvobodnější forma nákupu, ale ke koupení výrobku, někdy i k jeho vyzkoušení, byl potřeba boj jak z dob antického Říma. Všechno ale zachraňovali velmi vstřícní prodavači, kteří prokazovali nadlidskou orientační schopnost mezi zákazníky a mnohdy dokázali zcela kriticky poradit při výběru (Lovemusic), jiní mi v pohodě odložili pár věcí, popřípadě mi umožnili si zboží vyzkoušet někde jinde (yaxi taxi). Velice jsem ocenila i to, že jsem od všech dostávala vizitky, protože jsem se po delším čase ve značkách sama přestávala orientovat a zrovna tohle mi dodalo zpětnou vazbu. Stejně tak měli skvělý nápad někteří tvůrci s umístěním terminálu pro platební karty. Code:Mode je totiž něco jako Matějská, vezmete si sebou menší obnos peněz, než je skutečně potřeba, abyste neutratili a pak si půjčujete po kamarádech. Daly se tu najít věci cenově okouzlující (Punktura) i cenově trochu zvrácené (mami, chtěla jsem ti koupit síťovku, ale za pět stovek vážně ne).
Se setměním vešel do haly chlad, atmosféra se hodila do stylu “najtklabu“, někteří tvůrci se začínali připravovat na módní přehlídky a já se cítila skvěle, protože jsem toho všeho mohla být součástí. Proto se ptám - jaká budeš, příští Code:Mode? Budeš mít víc riflí, jídla a věcí pro tlustší lidi? Budeš ještě skvělejší a rozmanitější? Bude mi stačit zlatá karta?
