S každým dalším počinem této dámy, která patří k tomu nejlepšímu, co nám v hudební sféře britské ostrovy mohou nabídnout, je více a více jasné, že se jí daří dosáhnout toho, o co sama usiluje, a to sice aby každá její nahrávka zněla jinak než ta předchozí. V případě letošního alba „Let England Shake“ se její publikum podařilo překvapit a hlavně potěšit, jak už dlouho ne.
Album bylo již v prvních dnech po svém vydáni (polovina února 2011) označováno jako jedno z nejlepších roku 2011, a to se podaří málokomu. Okouzluje svou poetickou syrovostí, leckdy záměrnou naivitou a také skromností, kterou hudební průmysl tak moc potřebuje.
Je těžké vybírat jednotlivé skladby, protože album krásně funguje jako celek. Tomu, že bylo zamýšleno jako koncepční, nasvědčuje i fakt, že umělec Seamus Murphy natočil krátké filmy ke všem skladbám na albu, které byly postupně zveřejňovány…ovšem v jiném pořadí než jsou na albu.
Textově je deska poetickou obžalobou současnosti…zejména Anglie, ale s trochou představivosti lze vztáhnout na politickou situaci ve více zemích světa. Zejména úryvek z písně The Last Living Rose „Goddamn' Europeans Takemeback to beautiful England“ je dostatečně výmluvný. Co se týče hudební stránky, tak poslech vůbec nenudí, i když skladby se nesou v podobném rytmu. PJ využívá rozličných nástrojů, jako auto-harp v prvním singlu “Words That Maketh Murder” a samply starých tradicionálů (The Glorious Land).
Ano, i teď v polovině roku 2011 v silné konkurenci je poslední věc výjimečné persony britského rocku PJ Harvey stále nejsilnějším aspirantem na ocenění album roku – alespoň v mém soukromém žebříčku.
Dnes se objevila informace, že PJ poprvé navštíví Prahu...stane se tak 27.10.2011 ve velkém sále Lucerny, takže nezbývá než počítat dny...dnes 83.
