Pescara – levné letenky a skvělá volba pro plážové povaleče

Pescara – levné letenky a skvělá volba pro plážové povaleče

Když se mě někdo zeptá, kde je Pescara, nejčastěji odpovím, že je to v úrovni Říma, ale na opačné straně Itálie – u Jaderského moře. Jedna oblíbená nízkonákladovka tam aktuálně nabízí zpáteční letenky za cenu kolem 1000-1200 z Prahy. Takže dobrá volba pro lowcost cestovatele. I když pravda – je sezóna a za ubytování si asi připlatíte…Ale jestli rádi chodíte pěšky a nevadí vám delší vzdálenost od centra a od pláže, nějaký ten pokojík za pár stovek se pro vás najde


Itálie je právě na seznamu zelených zemí. Pro cestování potřebujete negativní test nebo očkovací certifikát, příjezdový formulář a občanku nebo pas. Nic víc, nic míň.

Z letiště se do centra Pescary dopravíte různě, nejlevněji ale hromadnou dopravou – autobus z letiště stojí 1,50 E (je přestupní, tuším, že platí 90 minut). Jízdenku si koupíte jednoduše v automatu přímo v autobuse. Jediná nevýhoda: musíte mít drobné a automat nevrací. Na letišti v době mého příjezdu měli v „trafice“ zavřeno, ale jinak se dá koupit i papírová jízdenka.

Systém zastávek v Pescaře jsem nepochopila ani po téměř týdenním pobytu: co jsem ale odpozorovala, je to, že část zastávek jsou takové ty skleněné s lavičkou – ty jsem měla radši, protože alespoň vidíte, že je to zastávka, dokonce je tam většinou i informace o tom, jaké tam jedou linky. Když máte štěstí, je tam i čitelný jízdní řád. Druhá kategorie zastávek jsou zastávky na znamení: oranžová tyč, na které je cca ve dvou metrech cedule s obvykle nepříliš čitelným jízdním řádem nebo značením. Bohužel, autobusy nemají systém, který vám říká, jak se jmenuje další zastávka, ani ta, na které stavíte, takže se můžete orientovat buď intuitivně nebo podle mapy. Autobusy ale jezdí poměrně často v různých intervalech podle toho, jestli je všední den nebo víkend.

Město je velice dobře zařízeno pro auta – auta jsou všude, zatímco na některých místech dále od centra nejsou vůbec chodníky. Na druhou stranu – plážovou promenádu kopíruje dlouhá souběžná ulice určená jen pro chodce, kola a vyznavače inlajnů.

Překvapením pro mě byla architektura Pescary. Zatím všechna italská města měla podobný střih – historické centrum, které objímala čím dál modernější architektura. Zatímco Pescara je město dá se říct moderní. Většina budov je celkem nových, spousta také pochází ze 70. a 80. let. Pescara je taková výstavní síň betonu a toho, co se z něj dá postavit. Výjimku tvoří snad jen četné kostely, ale i ty se odvážné současné architektury nebojí.

Geniální přehlídkou architektury a sochařství je mimochodem místní hřbitov. Je rozlehlý, je v kopci a je strašidelný. Kolikrát jsem se na něm zarazila, protože jsem v odrazu prosklených dveří viděla prapodivný pohyb, který nebyl můj. Dvakrát jsem se nemohla hnout z místa, protože se mi šátek zamotal kolem zábradlí, držel mě a nechtěl pustit.
Hrobky o velikosti menší garsonky i propracovaná sochařská výzdoba dávají tušit, že Italové svým zesnulým rozumějí a starají se o ně královsky. Takže: co je to proti chvilce leknutí?

Město má přes 120 tisíc obyvatel, a proto pro mě bylo překvapením, že jsem tu nenarazila na žádnou galerii ani větší muzeum – osobně jsem navštívila jen místní Muzeum keramiky, které je malé a milé, expozice je zajímavá a poutavá, ale přeci jen – i já – poctivá čtenářka popisků – jsem v něm nestrávila víc než 40 minut. Vstupné stojí příjemných 5E.

Pescara je prostě lépe zařízena na válení u moře, slunění a cákání ve vlnkách. Píšu schválně ve vlnkách, protože tady je ideální moře pro rodiny s dětmi – mělké a klidné, kde můžete jít dlouho do vody a stále dosáhnete na dno, kde se nekonají ani kamínky ani velké vlny. Snad jen navečer se moře trochu víc rozvášní, ale přes den – pohoda.

Další výhodou jsou výborné služby pro návštěvníky pláže: slunečníky, lehátka a zamykací boxy, toalety a sprchy, restaurace, bary i dětská hřiště…Služby jsou ale placené – slunečník pro max 4 osoby na den stojí kolem 20E. A pak je tu „pláž pro chudé“, jak jsem to trochu posměšně nazvala – tam jsem chodila já. Vzhledem k tomu, že na válení moc nejsem, vydržím na pláži tak hodinku, možná hodinu a půl, takže vystačím s místem na ručník a kohoutkem s vodou na opláchnutí.

Kousek od pláže najdete jednu z atrakcí tohoto města – velký most s výhledem na moře a rybářské domky a na druhou stranu – přístav ve městě. Most je rozdělen na část pro pěší a část pro cyklisty. A je součástí hlavní trasy, která vede kolem přístavu u moře a podél pláže kolem restaurací a barů.

Skutečně musím říct, že centrum a tato plážová stezka jsou naprosto ideální pro kola, na kterých tu jezdí spouuusta lidí. Na druhou stranu – na půjčovnu kol jsem tady ale nenarazila.

Ještě bych asi měla zmínit jedno místo: nad městem, celkem daleko od centra je úžasná vyhlídka. Můžete tam dojet autobusem nebo dojít pěšky, jak chcete…Nahoru projdete po klikaté silnici mezi keři obalenými ostružinami, kolem vysílače a pak přes vyprahlý park s nízkými olivovníky. Slunce tam sice praží a není se skoro kam schovat, ale za ten výhled to stojí. Na jedné straně moře a pláže, na druhé v mlze vysoké hory s vrcholy přes 2500 m n.m.

Co se týká gastronomie, stejně jako všude v Itálii si můžete být jisti skvělou a parádně obloženou pizzou za pár korun, vedle zmrzliny gelato tu frčí i jogurterie – tedy zmrzlinárny se zmrzkou s jogurtovým základem. Já ale musím doporučit granitu – ledovou tříšť z čerstvého ovoce, kterou dostanete v každém druhém baru a může být buď příjemným osvěžením namísto zmrzliny nebo sladkou tečkou po hlavním jídle. Výborná byla příchuť se žlutým melounem, broskví a karambolou. Pokud jste na sladké, Pescara se vám bude líbit. Nespočet cukráren nabízí samé dobroty – moje oblíbená je plněná trubička s krémem s pomerančovou kůrou, na vrchu sypaná skořicí a křupavá…no guiltypleasure jak cyp.

Ještě je třeba připomenout, že Italové mají siestu (někdy mám pocit, že celodenní) – a běžně mají otevřeno chvíli ráno, pak zavřou, dají si šlofíka a otevírají pozvolna kolem 17. hodiny. Doté doby se nejlépe najíte v pekárně nebo si dejte něco malého v baru nebo kavárně. Prostě v Itálii se obědy nenosí, společenský život začíná večeří a končí pozdě večer u vína…PS: tapas se v Itálii jmenují antipasti.

Na závěr bych asi dodala, že v Pescaře se anglicky moc nemluví, ale pokud nejste nároční, naučte se svých dvacet důležitých slovíček, čísla od jedné do deseti a označení pro těstoviny, a ono to nějak dopadne.

Můj slovníček zde (píšu pocitově, je možné, že gramaticky to není vždy správně):

Vino bianco – bílé víno

Vino rosso – červené víno

Frisco – studené

Fragola – jahoda

Verde – zelená

Formaggio – sýr

Funghi – houby

Proscuito – šunka

Piccolo – malý

Ciao – dobrý den (moc se tu nepoužívá Bon giorno)

Prego – prosím

Grazie – děkuji (grazie mile – děkuji moc)

Mi scuzi – omlouvám se

Viene – křečáky (naučila jsem se od jedné paní)

Mare – moře

Kamera – pokoj

Cimiterio – hřbitov

Chiusi – zavřeno

Aperto – otevřeno

Arrivederci – na shledanou