
To je tak, když tvůj dům připomíná něco na způsob krabice z Ikei
To je tak, když jdeš domů, a bojíš se dotknout zábradlí, kvůli nákaze syfilisem
To je tak, když máš kolem domu betonovou zahradu, na níž tvoje sousedky v teplácích venčí dva chcíplí jorkšíry.
To je tak, když bydlíš uprostřed davu a spíš než lidi samotné, znáš jejich spodní prádlo, visící z balkonu.
To je tak, když cestou z domu do školy projdeš kolem tří kasín, dvou heren a sedmi Lídlů.
To je tak, když cestou na zastávku musíš poslouchat Rytmuse z mobilů malých dětí.
To je tak, když se cítíš ohrožen deformací stejnosti a šedosti, a zároveň se bojíš se, že celej život strávíš v takhle.
To je tak, když nemáš odvahu, abys svůj názor vyjádřil, byť jen tričkem se svým názorem.
Změníš to?