Markétu Irglovou (vždycky se mi chce říct Markétku) asi netřeba nějak sáhodlouze představovat. Je to tři roky, co se svým tehdejším partnerem Glenem Hansardem "vyfoukla" zlatou sošku filmové akademie Oscara Eddiemu Vedderovi (a to už je co říct), jež byl tenkrát nominován za píseň Hard Sun k filmu Into the Wild. Je to náš jediný zářez v Oscarovém klání v hudební kategorii, nicméně trochu nepovšimnutý, což je velká škoda. Ovšem do povědomí českého publika se zpěvačka zapsala a na novém albu Anar nám dokazuje, že v sobě skrývá nemalý potenciál. Záměrně jsem použil slovo skrývá, protože písničky na desce působí, jako by byly pokryty podzimním, barevným listím, které je třeba rozhrnout, aby se nám jejich zemitost ukázala v plné kráse. A v tom postupném odkrývání se skrývá síla Markétiny hudby.
Na albu najdeme 12 skladeb, stejně jako je měsíců v roce - na prvních pár poslechů se ovšem může zdát, že se nacházíme stále v září nebo říjnu. Na (můj) měsíc březen tedy připadá skladba Crossroads, první ke které byl natočen videoklip. Ten byl několik týdnů propagován na webových stránkách amerického magazínu Rolling Stone. Během jednoho květnového dne jej natočili ve Valašském Meziříčí režisér a scénárista Jiří Petřek, kameramani Jiří Novotný a Milan Basel a animátor Aleš Kubovic. Video je černobílé, zachycující Markétu Irglovou u piana a v pozadí se střídá projekce náměstí v Novém Jičíně, nádraží ve Valašském Meziříčí a jiná místa. Těžko říct, jestli se z této desky dočkáme videa dalšího, pokud bych měl vybírat, sám bych vybral skladbu Only in your head, která mi po prvním poslechu zůstala v hlavě jako jediná.
Přestože jde o sólové album, Markéta Irglová na něm nepracovala sama a přizvala své další múzy, kteří sami přispěli nebo se jimi nechala ovlivnit. Je mezi nimi kupříkladu její nový manžel a zvukový inženýr Tim Iseler nebo perská hudebnice Aida Shahghasemi, která dala název albu Anar, což v její mateřštině znamená granátové jablko. Texty na albu jsou většinou z pera zpěvačky a jsou vesměs jednoduché, avšak nutí k zamyšlení. Výjimkou je skladba Dokhtar Goochani, což je původně skladba íránské umělkyně Shahla Sarshar.
Na výstavě v New Yorku byla Markéta okouzlena obrazem íránské malířky Nahid Hagigat "The last fall" a použila jej jako obal svého alba Anar. Sytě červené granátové jablko na zlatě zářícím pozadí, což skvěle koresponduje nejen s názvem alba, ale i jeho strukturou, kterou jsem zprvu přirovnal k podzimnímu listí. Je třeba nejdříve sundat slupku, abychom se dostali dovnitř, k barvě, která evokuje krvácející srdce. Hudba sama ovšem má za cíl všechny podobné rány zacelit.
Tak někde mezi Prahou, Dublinem a Chicagem vznikl hudební dokument o samostatné cestě sebevědomí nabývající hudebnice z Valašska, jejíž cesta byla výjimečná. Markéta Irglová má všechny předpoklady k úspěchu, aniž by její hudba musela znít neupřímně. Upřímnost a skromnost právě celou deskou prostupuje a dává jí život. Je to vzácný případ hudby, která zní smutně, ale pocit sklíčenosti nebo deprese nenastává - spíš přichází pocit smíření a čistoty, stejně jako když krajinu pokryje první sníh.
