Ahoj kapelo, pojďte nám prosím odpovědět na pár otázek pro Loveblog. Mohli bychom třeba zavzpomínat na náš poslední společný počin, tedy na streamovaný Lovemusic festival? Jaké to bylo?
Viktor: Po dlouhé době izolace bylo úžasné zase si smět zahrát, pokecat a zasmát se. Díky.
Lenka: Pokud mám zavzpomínat na stream u vás v Lovemusic, tak to bylo prostě úžasné! Regulérní koncert s atmosférou a fajn lidmi. Klidně zas!
Předpokládejme, že ještě existuje někdo, kdo Koňe a prase nezná. Pojďte nám trošku popsat vaše bio. Jak jste se dali dohromady? Odkud jste? Kolik let je bubeníkovi? Kde se vzala ta obrovská vlna zájmu? Poslední půlrok o vás slyším odevšad z hudebního světa.
Viktor: Osudným místem je pro nás jedna oblíbená hospůdka na břehu řeky Bečvy, kterou zná v posledních týdnech snad každý. Kdo nezná, tak je to řeka v srdci Valašska na východu České republiky. A kdo nezná Přístav, ať si tam zajde. Před ním jsem potkal Martina, a ten oslovil po nějaké době Lenku, jestli by nás doprovázela.
Lenka: To že nás někdo nezná, je velmi pravděpodobné, takže kdybych měla popsat Koňe a Prase:
Původně duo (Martin a Viktor) začali ze srandy zkoušet a pak hrát po vernisážích. Na jedné jen jako divák byla i Lenka, kterou po nějaké době při náhodném setkání v hospůdce Přístav oslovil Martin, zda se k nim nechce připojit. Lenka (bez jakýchkoliv zkušeností i talentu) začala v kapele hrát na bicí. Martin hrál na banjo a kytaru, Viktor na basu. Takto odehráli pár koncertů bez větších ambicí po dalších vernisážích převážně ve Valmezu. Po zhruba dvouletém působení kapely se dvojice Lenka a Viktor rozešli v partnerské rovině a následoval i konec kapely (dočasný). Asi po roce se pročistil vzduch a kapela začala opět zkoušet. Tentokrát, už v nástrojovém obsazení, ve kterém je doteď: Martin bicí, Viktor basa, Lenka klávesy, synthy. Po několika neúspěšných pokusech o natočení desky se kapela konečně dočkala a deska Bramborové hity vyšla v apokalyptickém roce 2020 – 1. září. Turné, které mělo následovat, se z pochopitelných důvodů zrušilo. Abych se vrátila k otázkám: jsme z Valašského Meziříčí, kromě Martina, ten je z Pržna. Martin v příštím roce oslaví tuším 39. No a ta eskalace určitě souvisí s vydáním desky, větším koncertováním a spoluprací s Prokopem Holoubkem a jeho agenturou Bumbum Satori.
Abych nezapomněla, pro nás největší posun v kariéře mělo paradoxně celkem nevydařené vystoupení na festivalu Zubštejn Času, kam nás pozval Banán. Na této úžasné akci jsme hráli před Petrem Markem, který tam hrál se svou kapelou Muzikant Králíček. Tak si nás všiml a dali nám s Midi Lidi šanci vystoupit jako jejich předkapela na koncertech v Praze, Brně a Bratislavě. Prostě sen!
Eko-punk? Ekologie? Příroda. To je i jedna z hodnot Lovemusic, co znamená pro vás?
Martin: Když zmizí příroda, zmizí krása.
Viktor: Přesněji je to EkoDiskoPunkUnderground. Jinak tohle je zahřívací otázka pro Lenku, ta v kapele demonstruje to Eko.
Lenko, ty o přírodě a ohleduplnosti k ní nejenom zpíváš, ale také jsi aktivní. Svolala jsi dokonce demonstraci a pochod za Bečvu. Tebe nenechává kyanid v klidu?
Lenka: Teď se rozpovídám o Bečvě, která je momentálně věcí, kterou už pár měsíců žiju. (Zrušené turné – otrava Bečvy – vše se děje z nějakého důvodu. Důležité je pojmenovat, co se stalo špatně. Neschopnost patřičných úřadů zajistit včas důležité vzorky pro rozbory, laxní ne-li zkorumpované vyšetřování od začátku případu, politický přesah). Svolala jsem první mini neoficiální demonstraci k 28.říjnu, následovala další – už početnější k 17. listopadu, a teď je před námi třetí (ta proběhla 20. prosince), která doufám bude ještě s větší účastí (to budou 3 měsíce od jedné z největší ekologických katastrof v ČR a úřady stále neznají viníka).
Založila jsem taky facebookové stránky a instagram Bečva bez jedů. Co mě k tomu vedlo? V první chvíli strašný vztek, bezmoc, nespravedlnost, zoufalství, neštěstí a touha po protiútoku :D Jsem ekologicky založená a ve chvíli, kdy je pácháno zlo na nevinných a bezbranných tvorech, (a ještě v mém městě!) se ve mě otevírají ochranářské složky. Nebo nevím, jak to nazvat… Nedokázala jsem si představit, že se nic nestane, když nám neustále hlásí z rozhlasu, že něco teče do Bečvy a máme jít radši tři kiláky kolem, protože se neví, co to je. Nechtěla jsem se smířit s lhostejností. Naštěstí jsem v tom nezůstala sama a podobných lidí je víc. A díky Bečvě (všechno zlé...) jsem se poznala se skvělýma lidma. Honza Husák založil na FB veřejnou skupinu Otrávená Bečva nám není lhostejná a je spoluautorem petice za Bečvu, kterou můžete podepsat na www.peticebecva.cz (pozn. redakce, k termínu vydání tohoto článku 16 000 podpisů - podepište se také), pak Lukáš Gerla, rybář, který byl jako jeden z prvních na místě katastrofy a zná celý případ do nejmenších detailů a taky Tereza Šuláková, která je skvělá ilustrátorka a kreslí otrávené ryby pro moji stránku a dává případ do povědomí na instagramu v #nebudotravenychallenge a ještě Banán, kterého už ale znám nějaký pátek – udělal nám placky, které jsme rozdávali 20.12. na demonstraci!
Je prostě skvělé vědět, že je nás spousta a že nám není jedno, kdo otrávil Bečvu. Pro mě je případ otrávené Bečvy nejen osobní záležitostí, ale hlavně symbolem, vykřičníkem, výstražným znamením. Dej si bacha, pozor, něco tady nefunguje, něco je moc špatně. Něco nás otravuje, tráví, sžírá a likviduje. Přeju si, a budu se snažit dělat všechno pro to, aby nás už neotravovali. Nejsme němé ryby, můžeme řvát, tak řvěme! Prosím. Jo a není úplně jisté, že to byl kyanid, těch látek mohlo být víc!
Viktore, provozuješ kulturní galerii Prostor ve Valašském Meziříčí, vždycky, když tam vkročím, mám pocit, že jsem se ocitl v Berlíně. O co jde? Pokud budeme předpokládat, že jednou opět bude možné chodit legálně na akce, co se bude v Prostoru dít?
Viktor: Tohle spojení vzpomíná více lidí, přitom já Berlínem jen jednou projížděl. Jinak v domě Prostor je v přízemí galerie, nahoře veřejné zkušebny. Každý měsíc je jiné téma – a vždy 1. v měsíci vernisáž nejen s hudebním programem. Ukázat se může každý. Cílem je představit především začínající umělce. Když není zima, probíhá program v ulici. Posledně byl nahoře při vernisáži skvělý koncert. Chtěli jsme od Nového roku přidat pravidelně další akci v měsíci. Opatření při „čínské chřipce“ jsou však zničující a co bude další rok, se nechám překvapit.
Martine, ty jsi velmi zajímavý člověk, znám tě už možná 20 let. Co všechno sbíráš?
Martin: Tatry, trezory, šlapadla, věci z druhé světové války, hodinky, hudební nástroje, z nich především bubny.
Kolik máš šlapadel?
Martin: Vlastním jedno molo, jedno šlapadlo a malou jachtu.
Kolik váží tvůj největší trezor?
Martin: Ten bankovní trezor váží tři a půl tuny.
Jaká je nejhezčí přehrada na Valašsku?
Martin: Bystřička postavená za císaře pána.
A čím se teď bavíš?
Martin: Jsem trochu chorý s chrupem, mám ho jak noty na buben. Kapela je teď v útlumu. Přišel jsem ke třem dětem, ani nevím jak. Bourám a budu stavět chatu z velkých kamenných bloků vetknutých do skály a píšu dětskou knížku. Bude se jmenovat Lišák Zrzoun, velký lump a drzoun.
A poslední otázka je spíš nabídka. Rádi bychom vám pomohli s prodejem vinylu Bramborové hity, stačí napsat ano a dáme ho do e-shopu Lovemusic, tady bude odkaz a váš věrný fanoušek, který vás miluje, si ten vinyl tady objedná, a to i přesto, že koupi gramofonu teprve zvažuje.
Lenka: Samozřejmě budeme rádi za ty naše Brambory, když budou v Lovemusic nejen k prodeji, ale i k poslechu
Děkuji za váš vzácný čas.