Kdo byl Tim a Jeff Buckley – Díl I

Kdo byl Tim a Jeff Buckley – Díl I

Tim & Jeff Buckley - otec a syn, strom a jablko, které snad vůbec nespadlo – spíš bylo zničeno zimou, která přišla příliš brzy. Oba pohánění podivnou touhou, kterou dokázali ve své hudbě zobrazit způsobem, kterým to umí jen lidé, kteří svůj život a sny obětují hudbě. Takoví lidé jsou, vydávají ze sebe všechno, avšak na úkor schopnosti žít v realitě. Tim byl Jim Morrisson své doby...stejně jako Jeff byl Kurt Cobain doby své. Oba měli stejně krásnou tvář a neméně krásný hlas...a osud nás o ně připravil příliš brzy.


Tim Buckley se narodil na sv. Valentýna 1947 ve Washingtonu DC italské rodině a pod vlivem vkusu svých rodičů vyrůstal ve vlivu Milese DaviseBessie Smith, Judy Garland, Johnnyho Cashe a Hanka Williamse, což vysvětluje jeho pozdější stylovou nevyhraněnost. Po hádkách s otcem prý vždycky utíkal k dálnici a křičel na projíždějící náklaďáky, což by se dalo brát jako hlasové cvičení. Ve třinácti letech si koupil první banjo a s kamarády založil folkovou skupinu Kingston Trio. Později na hodině francouzštiny poznal svou budoucí ženu a matku svého syna Jeffa, Mary Guibert. Rodina byla proti sňatku a předpovídala jim velmi brzký konec. K rozvodu bohužel došlo pár týdnů před Jeffovým narozením a od té chvíle pojal Tim za svou manželku výhradně hudbu.

Své debutové album „Tim Buckley“ nahrál v Los Angeles během tří dnů, ale spokojen s ním nikdy nebyl a jeho slovy bylo „like Disneyland“. Až druhý počin byl opravdu důležitým krokem, a to deska „Goodbye and Hello“. Tématem písní na desce byla především láska, její radost i utrpení, příroda a určité mystično. Sám Buckley v žertu říkával, že písně si u něj objednala Marlene Dietrich a on jen přidal impresionistickou poezii a expresionistickou hudbu. Další Timova tvorba byla ve znamení kombinování stylů a experimentů. Každá jeho deska byla jiná a na svou dobu nadčasová...za zmínku stojí rok 1969, kdy Tim napsal materiál pro tři alba (Lorca, Blue afternoon a Starsailor) a zejména Starsailor bylo umělecky tak uvolněné a avantgardní, že jej veřejnost téměř nepřijala a byla to komerční sebevražda.

Paradoxně právě z tohoto alba je nejúspěšnější sklaba „Song to the siren“, kterou jsme měli možnost poznat zejména z pozdějších coververzí – This mortal coil, Dust brothers, Czars, John Frusciante, Brendan Perry atd. Tim se potom snažil navázat na své dřívější úspěchy a skládal přístupnější hudbu, avšak už bez úspěchu. Doba přála drogám a v období neštěstí k nim utíkal i Tim, což se mu stalo osudným dne 28.6.1975, krátce před dalším ročníkem legendárního festivalu Woodstock, kde měl tenkrát vystupovat. Jeho smrt zavinila špatná kombinace barbiturátů, alkoholu a zejména heroinu. Jeden z jeho přátel řekl, že byl sice překvapen, ale zároveň měl pocit, že sleduje film a toto byl jeho přirozený konec (a stále se „točí“ remaky - Winehouse). V době smrti byl Tim vlastníkem jen kytary a zanechal po sobě spoustu dluhů, což je jen malé nic oproti tomu, co světu daroval – 9 alb, na kterých ukazuje svůj nesporný a výjimečný talent. Na jednom z nich je píseň Dream Letter...nikdy nenapsaný dopis, který je adresován jeho jedinému synu, jehož talent poznáme o mnoho let později, když vystoupí na vzpomínkové akci svého otce v kostele a zazpívá jeho píseň „I never asked to be your moutain“...a příběh může pokračovat.

Pokračování příště: Jeff Buckley