Nedotknutelní - dojmy z filmu

Nedotknutelní - dojmy z filmu

To bylo tak... M. Beholder mě vytáhl do kina Aero, že je tzv. Aero naslepo, což znamená, že jdete možná na film, který jste viděli včera, nebo který vůbec vidět nechcete, ale také opačně. Po skončení filmu vhodíte slečně s páskou přes oči u východu do sklenice částku, kterou jste za film ochotni dát. Když chcete odejít, samozřejmě můžete a ještě dostanete u baru pivo. Na začátku bylo naštěstí oznámeno, že půjde o film francouzský, čímž je zaručena minimálně nějaká kvalita. O žádném francouzském filmu jsem nějakou dobu neslyšel, tak jsem se těšil, že to bude něco starého např. od Kieslowskiho nebo tak. Počáteční scéna s auty a samotný název "Nedotknutelní" mě sice zpočátku vyděsil, ale po pár minutách už jsem se dobře bavil. V kině jsem se v poslední době dočkal spíš zklamání (vyjma Salanderky), tak o to byla celá věc příjemnější.


Ve zkratce jde o jednoduchý a klišé zavánějící příběh aristokrata Phillipa, kvadruplegika (což jsem se dozvěděl je výraz pro člověka, který je ochrnutý na celé tělo kromě hlavy) a jeho ošetřovatele, černocha Drisse z chudých poměrů, navíc s kriminální minulostí. Korunu tomu nasazuje fakt, že příběh se skutečně stal. Ani klasická forma vyprávění jako konkurz, těžké začátky, rostoucí přátelství, odloučení a opětovné shledání příběh neshazuje a vlastně mi ani není jasné, jak se to režisérovi povedlo. Omar Sy v roli Drisse si Vás získá prvním úsměvem a svou opravdovostí. Ovšem i ostatní postavy jsou sympatické, až na ty, které sympatické být nemají... a ty tam vlastně ani nejsou. Když si jeden z Phillipových přátel dělá starost, protože pochybuje o tom, že Driss je vhodný kandidát, Phllip prostě "je skvělý proto, že mě nelituje".

Humor, kterým Driss svého svěřence nelituje je občas na hraně, někdy mírně za, ale pořád je fakt hodně vtipný - žádné ruce, žádné sladkosti :) Hudba hraje ve filmu také důležitou roli a zdůrazňuje to, jak jsou oba hlavní protagonisté rozdílní. Driss má za své bohy Kool & The Gang a Earth, Wind and Fire a klasiku zná jen tu, co byla použita v reklamě, na druhé straně Phillipe nezná nejspíš nic jiného než hudbu vážnou. Klavírní melodie, které podkreslují ty dojemnější pasáže filmu a napomáhají k pochopení poselství filmu má na starosti Ludovico Einaudi, určitě o něm v budoucnu ještě uslyšíme.