Cestování má být hlavně radost! Rozhovor s Liškou

Cestování má být hlavně radost! Rozhovor s Liškou

Jmenuje se Ilona, ale většina lidí ji zná jako Majku Liškovou nebo Lišku. Za dobu, kdy pracuje, už vystřídala řadu různých zaměstnání – od čtrnácti chodila na brigády, pak pracovala v prodejně se sportovním oblečením, v divadle, v kině a zase v divadle, a teď nově ve filharmonii. Za poslední dva roky se snažila co nejvíc „pobývat“ na volné noze, aby se mohla věnovat vlastním nápadům. Liška bádá nad životem literárních osobností a vytváří a iniciuje různé projekty. A přitom cestuje. Pro Lovemusic píše na Facebook a Instagram a nově má taky pořad Bloudění s Liškou na Radiu Lovemusic.


Jak změnila současná doba tvůj život?

V posledních letech jsem si zvykla být často mimo domov. Cestovala jsem tak 4x do roka do nějaké země – nejčastěji v Evropě, dojížděla jsem dvakrát týdně do práce do Prahy a sem tam do Brna do Lovemusic. Od března se mi režim hodně změnil. Samozřejmě se mi nedostává cestování – v minulém roce jsem musela zrušit cesty k Severnímu moři, na Ukrajinu, do Moldávie a Bulharska i za kamarádkou do Skotska. Naopak celé léto jsem procestovala po Čechách. Vlastně jediné, kam jsem si vyjela mimo ČR, bylo podzimní Španělsko. Největší změnou pro mě ale byla nejistota, co bude se mnou a s mou prací. Snažila jsem se totiž v posledních dvou letech odpoutat od „klasické“ práce a začala jsem si malovat, jak budu úspěšná OSVČ. Když se to začalo dařit, přišel moribundus a já jsem přišla asi o třetinu práce a nedosáhla jsem na žádnou podporu. Uvědomila jsem si, že pracuju hrozně ráda a že moje práce mě hodně definuje. Takže jsem musela najít způsob, jak z toho… Aktuálně jsem se nechala zaměstnat na půl úvazku, takže hodně starostí odpadlo, tak doufám, že už to bude jen lepší!

Aktuálně děláš svůj pořad na Radiu Lovemusic – Bloudění s Liškou. Jak ten název vznikl? A proč si vlastně říkáš Liška?

Jop. Mít pořad v rádiu byl můj sen, takže díky Zbyňkovi si ho teď plním. Díky, kamaráde. Ale musím říct, že je to řehole.  Učím se mluvit, stříhat, a slyším svůj hlas, a jaké dělám chyby – a taky se u toho vztekám. Často říkám, jestli je to vlastně vtipné a někoho to baví… Ale Zbyněk je pozitivní a pořád mě uklidňuje, tak jdu do toho a snažím se být s každým dílem lepší. Pořad se jmenuje Bloudění s Liškou, protože já jsem ten nejhorší cestovatel. Nemám orientační smysl, nevyznám se v mapě, moje angličtina není rozhodně ťip ťop, ale cestuju dost a hrozně ráda. Proto má pořad i podtitul: Mapy jsou jen pěkné obrázky…No a Liška jsem proto, že moje jméno mi připadalo vždycky hrozně nudné. To není jako Karel Gott nebo Sabina Laurinová – to si všichni pamatujou. Ale Ilona – jako pardon? Tak jsem si vytvořila pseudonym, který mi tak nějak líp sedne…

Vím, že cestuješ často sama. Co tě na tom baví? A v čem je to lepší nebo jiné, než cestovat s někým dalším?

Prvním impulsem byla moje první cesta do Anglie za kamarádem. On se tenkrát odstěhoval do Brightonu, a protože jsme byli v Čechách spolubydlící a suprparťáci, chtěl, abych za ním někdy přijela do UK. Já jsem tenkrát pořád dřela, abych měla nějaké peníze, ale pracovala jsem za barem a žádná sláva to nebyla, takže jsem pracovala pořád. Taky jsem se bála, že nebudu rozumět a vůbec jsem měla tisíc důvodů, proč nejet. Nakonec to vyřešil za mě – k svátku jsem dostala zpáteční letenku a letět jsem prostě musela. Tenkrát jsem tam byla i se dvěma kamarádkami, které už měly zkušenost z USA a Anglie a mluvily anglicky mnohem lépe než já. Ale já přitahuju náhody a situace, a tak jsem tam několikrát řešila nějaké problémy s jízdenkami (i za ně). Když jsem zjistila, že si poradím i sama, nakoplo mě to, a od té doby vlastně už dvanáct let pořád někam jezdím. Dost jsme jezdily i s mojí bývalou kolegyní z kina – vymetly jsme nějaké filmové festivaly, ale byly jsme spolu třeba i v Jordánsku. A společně nám to šlo, protože máme k cestování podobný přístup. S kamarády Emou a Michalem jsme taky párkrát vyjeli – do Itálie a do Polska, a možná ještě někam. Ale pak jsem začala čím dál víc narážet na to, že víc lidí – větší nutnost domlouvání – najít termín, někdo musí řešit dovolenou v práci, někdo má jinou představu o ubytování nebo trávení času a plánování. A když jsem to vyhodnotila, jet sama je pro mě mnohem pohodlnější. Vím, že nejsem mistr kompromisu, tak se nechci přemáhat za každou cenu. Možná to zní sobecky, ale – mám zkušenost, že jsem například v Budapešti byla s holčinou, kterou jsem znala z práce – a ona třeba celý den nechtěla jíst, protože neměla moc peněz, tak radši hladověla. Já jsem netušila, v čem je problém, takže to pro mě bylo dost nepříjemné. Musela jsem ji přemlouvat, abychom si koupily aspoň pár housek a sýr v supermarketu. To vám na cestách zrovna nepřidá. A já nechci mít z výletu špatný pocit – a už vůbec ne kvůli někomu… Cestování má být hlavně radost!

Kde jsi všude byla a kam se chystáš?

Cestuju převážně po Evropě – byla jsem spoustakrát v Itálii, Británii a Belgii, pravidelně si dělám výlety do Maďarska, Rakouska a Německa, a hodně se mi líbí v Polsku a Pobaltí. Na první pohled jsem si zamilovala Sarajevo, byla jsem na skvělé cestě po Portugalsku, zastavila jsem se ve Španělsku, Srbsku, Bulharsku, Řecku, Finsku, Slovinsku, a tak různě. Vlastně mě jen trochu míjí Francie a Nizozemí, nikdy jsem nebyla ve Švýcarsku, a strašně bych chtěla do Ruska. Můj sen je projet taky všechny -stány: Kazachstán, Uzbekistán a tak. A Mongolsko. Za hranice Evropy jsem se zatím moc nedostala – byla jsem pár dní v Jordánsku a dva týdny na Kubě – ale to se nepočítá, protože jsem tam byla s tátou, a tak jsme většinu času trávili na pláži ve Varaderu. Už je to staříček a má brklavé nohy…Ale Havana byla boží!
No a kam se chystám? Co nejdřív kamkoliv! Chci určitě pokořit moji malou velkou výzvu a jet z Oděsy po pobřeží vlakem, stavit se na skok v Moldávii, a pak přejet do Bulharska a třeba až do Rumunska a odtud vlakem zpět. No a pak mám ještě co objevovat na opačné straně Evropy.

Zmínila jsi svoje další projekty. Na čem teď pracuješ?

Aktuálně jsem celá ponořená do Abecedy Divé báby. Divá bába je můj projekt o české klasické literatuře a taky mobilní cykloknihovna, která vozí knížky na koupaliště a do parku. No a Abecedu jsem si vymyslela jako takový malý projekt na tohle období, kdy není léto a nikam se nesmí, aby mi nezakrněl mozek. Spočívá v tom, že si vybírám slova, která se v naší běžné mluvě používají, ale nejsou úplně spisovná, některá jsou zastaralá, některá jsou trochu peprná a některá přejatá. O těch pak píšu – hledám jejich původ, význam, souvislosti a zajímavosti. A moji známí výtvarníci k některým z nich dělají ještě obrázky. Celé je to na mém Instagramu @divaabaaba, takže to můžete jednoduše sledovat, slova mi posílat a bavit se.
Ale v hlavě toho mám vymyšleno víc – potom, co jsem se věnovala osobnosti Karla Čapka a jeho rodiny a Boženě Němcové, bych se chtěla víc ponořit do Maryši a do R.U.R. Umím totiž dělat skvělé brožurky pro turisty – takové ty skládačky s povídáním. Fakt… Všechno to najdete na www.ilonamach.cz.

Nakonec ti musím položit ještě jednu otázku: Jaký z produktů Lovemusic bys určitě doporučila?

LEDVINKUUUUUUU! Ta ledvinka je totiž geniální! Od chvíle, kdy jsem si ji odvezla z MINT marketu v Pardubicích, ji vlastně skoro nesundávám. Nosím v ní všechny zásadní, ale i naprosto zbytečné věci: peněženku, kartu na MHD, kudličku rybičku, kapesníky, gumičky do vlasů, žvýkačky, klacíky, všechno, co najdu při cestách na zemi – ztracenou sponku, mušle, sklíčka z moře, obaly, které jsem zapomněla vyhodit, vstupenky, jízdenky, müsli tyčku, a tak dále a tak dále… když jsme se na jaře obávali, že zavřou obchody s jídlem, zjistila jsem, že se do ní vejde kilový pytlík mouky. V létě jsem zas testovala, kolik malých plechovek vína, se do ní vejde.

A pak mám taky skvělý batoh Zen, protože nenosím kabelky, ale často musím mít k práci po ruce notebooku. A tenhle batoh mi konečně umožnil, že vypadám elegantně, přitom mám u sebe vše potřebné na jednom místě – a taky – protože jezdím celoročně na kole, mám volné ruce. Miluju ho!