Bloudění s Liškou: Za Maryšou do Těšan

Bloudění s Liškou: Za Maryšou do Těšan

Těšany jsou vesnička slabou půlhodinku od Brna – náves, hospoda, kostel a hřbitov, hasičárna a kovárna. Žije tu něco přes tisícovku obyvatel a přes léto tudy projíždějí milovníci vína i cyklistiky. Těšany by byly jednou z mnoha podobných vesnic, kdyby neměla jednu mimořádně známou rodačku – Maryšu.


Ano, právě nejznámější hrdinka stejnojmenné divadelní hry bratří Mrštíků bydlela právě v Těšanech. Tam si ji také vyhlédl mladý Alois Mrštík, který tu učil na obecné škole. Maryša – vlastním jménem Marie Horákováale jeho sympatie neopětovala. Někteří lidé proto říkají, že Mrštíkova verze Maryšina příběhu byla jakousi pomstou. Nebyla to ale asi pravda.

Bratři Mrštíkové celé drama vymysleli na základě inspirace životem v Těšanech i okolních obcích.Oni sami pocházeli z nedalekých Jimramovic a Vilém žil později o pár kilometrů dále – v Divákách. Dramatický konec snad byl inspirován skutečným kriminálním případem.

Na Maryšině příběhu bylo hodně pravdivého. Manželství bylo v tehdejší době zejména otázkou majetku – spojení hospodářství a peněz. Jako ideální partii vybrali rodiče pro mladičkou Marii o 15 let staršího vdovce se třemi dětmi. Nebyl sice mlynář, jak mu připsali Mrštíkové, ale byl vážený sedlák, který se uměl ohánět. Pro mladou dívku se ale přece jen moc nehodil. Maryša, která měla v té době mladého nápadníka Šimona, se svatbě bránila marně.
Námluvy s Turkem a přemlouvání Maryši trvaly dva roky. Nakonec se vzali 6. června 1888v moutnickém kostele.

Vstup do manželství tedy zrovna idylický nebyl. Časem si na sebe manželé „zvykli“ – a dá se říct, že spolu žili vcelku obyčejným klidným životem. Bydleli v domě naproti rodičům Maryši, který pro ně postavil její otec hned vedle nového těšanského kostela. Mimo tří dětí z Turkova prvního manželství spolu měli ještě osm dětí vlastních – jen čtyři z nich se ale dožily dospělého věku.

Šimon Petlák – Maryšin nápadník odešel na vojnu. Po návratu se oženil a bydlel dál v Těšanech. Je zajímavé, že i po smrti jsou si Marie a Šimon nablízku. Hrob manželů Turkových je sotva dva metry přes uličku od místa posledního spočinutí Šimona a jeho rodiny. Po smrti manžela i Šimona se prý Maryša chodila na hřbitov modlit za oba dva.

Mrštíkovic Maryša byla uvedena v Národním divadle 9. května 1894 – tedy ještě za života Maryši i jejího manžela. A ta opravdová Maryša – Marie Turková dokonce hru viděla – i když v podání ochotníků. Představení se odehrálo přímo na návsi v Těšanech před kovárnou. A pravda – představení se místním moc nelíbilo. I přes změněná jména se někteří lidé v postavách poznali, Maryša plakala, že „takhle to nebelo…“ a Turek alias Vávra prý na konci křičel: „já su tady a su živé!“

Nic naplat – Maryša je stále jednou z nejčastěji uváděných českých her. I v současnosti má stále co říct o postavení ženy, možnostech rozhodování, úctě k rodičům a generačních rozporech i o tom, jak je často okolí slepé k problémům svých sousedů i členů rodiny.

Tak až pojedete kolem Brna, udělejte si čas a zastavte se chvíli v Těšanech. Ubytování a chutné jídlo nabízí restaurace Maryša, expozici kovářství můžete navštívit přímo v bývalé kovárně pana Langáška, kde najdete i světničku s obrázky Maryši, a na starém hřbitově jistě nepřehlédnete její hrob s výmluvným nápisem „Napsáno drama – prožito větší.“

 

Stránky Kovárny: https://www.outesany.cz/index.php?desktop=clanky&action=view&id=7

Otevírací doba: červen–září: úterý–neděle, svátky 9–17 hodin (polední pauza 12–13 hodin)

Starý hřbitov je přístupný na zavolání a najdete ho u autobusové zastávky " U váhy "