Amélie na výletě aneb jeden den v životě tašky

Amélie na výletě aneb jeden den v životě tašky

9:00

Jsem ráda, že jdem dneska ráno cvičit. Z toho visení na věšáku už mě bolí všechny čtyři uši a upřímně mě to teda vůbec nebaví. Jsem totiž taška víceúčelová, módní, slušivá a jsem ráda, když se můžu každý den ukazovat na co nejvíc rozličných místech.


9:30

Dřív jsem musela hodně chodit na aerobic a tak, ale to už mě moc nebavilo. Tenisky i tepláky sice unesu, ale raději mám jógu nebo jen tak procházky po městě nebo v přírodě. Navíc po legínách a úzkém tričku nemusím vyčuchat u dveří. S Léňou chodíme všude spolu, dokonce mě nenechává ani ve skříňce v šatně, za což jsem jí neskonale vděčná. Je tam tma a furt kolem mě někdo cárá. Na oplátku nosím dvoulitrovku vody, aby se nám cvičilo líp. Ale co si budeme povídat, nejraději jen tak ležím a koukám, jak se všichni protahují. Má fakt sexy cvičitele. Fíha to jsou půlky :-)

11:00

Jdem si sednout do kavárny na počítač. Ten nosím taky ráda. Mám na něj speciální přihrádku, aby se mu nic nestalo. Občas si s notebookem pokecáme jak jde život, co nového na harddisku a na čem zrovna pracuje. Myslím, že by si měl občas dát trochu oddych, někdy se dost přehřívá, což mi sice imponuje, ale jsem pak dost rozpálená. Teď zrovna pracuje na nových textech a článcích pro Lovemusic, prý bude psát i o mě. Tak se pýřím a nesu se ještě okázaleji než před tím. Cítím se jako pravá kabelková dáma a všude ukazuju svoji přední kapsu s módním vzorem.

12:30

Hm, tak a dáma je fuč, Filípek mě poblinkal. Jsme na obědě s manažerkou a majitelkou Lovemusic Káťou. Filípek je její syn. Je to moc roztomilé miminko, akorát si občas ublinkne. S jistotou vám můžu říct, že už jí i mrkev. Mám z jeho pokroku a růstu sice radost, ale těším se, až bude jíst něco, co udrží v žaludku. Ještěže mám hladký koženkový povrch a jde to setřít plínkou. Moji hru na dámu už mi stejně nikdo nezbaští, tak aspoň s Filípkem blbnem. Vejde se do mě skoro celý a i když už váží osm kilo, tak ho v klidu unesu. Ale moc s ním nehoupám. To víte, jistota je jistota.

14:00

Jdem se projít na Špilberk a pak pod Buben. Tam jsem se narodila, vždycky mě to až dojímá kouknout se na místo, odkud putují další moje ségry do světa. Je to na náměstí 28.října 17 v Brně. Nad dveřmi bliká velký buben a v novém krásném showroomu v prvním patře můžu poklábosit s dalšíma kámoškama. Nejlepší je crossbody kabelka Dafné. Je trochu menší než já a má krásné nerezové srdíčko na klopě. Naposledy mi říkala, že zas bude mít nové vzory, tak jí trochu závidím. Ale prý i pro mě se chystají nové kapsy, tak se na to těším. Jsou tu super lidi a každý mě občas někam přenese nebo přesune. Koukla jsem i do dílny, kde se ručně šijí další moje ségry, které poputují k novým majitelkám. Je to sice zajímavá podívaná, ale už mě to přestává bavit, přece jen tohle už mám za sebou.

16:00

Zase pomeranče, furt jen pomeranče. Nakupujem s Léňou na večeři. Od té doby, co se dala na zdravou stravu, tahám pořád pomeranče, kila jablek a brambory. Ještěže se ve mě vždycky najde nějaká sestřenka – nákupní taška, protože někdy mi tahle striktní strava připadá fakt náročná. Ale aspoň to má pořád nějakou úroveň a Léňa nemusí tahat igelitky. To bylo fakt děsný a vypadala někdy jak puťka domácí. Při vaření si můžu alespoň chvilku odpočinout na židli, ale už mě to zas táhne ven. Přece jen nákupy a vaření mi teda stačí jednou denně maximálně.

18:00

Už se cítím zase jako lvice salónů. Léňa mě bere na hodinu tance. Musím říct, že jí to v šatičkách moc sluší a já se vedle ní najednou cítím tak jemně, že ani nevadí, že jsem trochu větší. Skvěle se doplňujeme. Navíc jí nosím i lodičky na přezutí, aby se v tom po cestě nepřerazila. Co si budeme povídat, je to sice taky dáma, ale ještě má své rezervy. Tenhle večer si fakt užívám. Sedím na židli a koukám, jak všichni kolem mě tančí. A jde jim to fakt náramně.

22:00

Žjóva, se vždycky trochu stydím, když mě nosí někdo jiný než Léňa, ale je to super. Jde jí doprovodit domů nějaký fešák, tak si mě vzal pod křídlo. Naštěstí mám i kratší uši a může mě tak nést bez toho, aby si připadal jak holka. Akorát nechápu proč nesu nazpátek polobotky a Léňa jde v lodičkách?

22:30

Tak už jsme doma. Polobotky mi zůstaly, lodičky skončily pod věšákem a Léňa si napařuje nohy v koupelně, protože ji prý z lodiček bolí palce. To mi teda kapsa nebere. Ale co, byl to dlouhý den a zítra vyrážíme na dva dny na výlet. Tak zas budu nosit spoustu věcí a na to se teda fakt těším. Ale teď už dobrou.