Včerejší početná účast a i fakt, že byla Lucerna beznadějně vyprodána svědčí o tom, že francouzský projekt není třeba nijak zvlášť představovat. Ve zkratce - duší projektu (Jméno M83 bylo vybráno podle galaxie Messier 83. (tak praví Wiki)) je Francouz s typicky francouzským jménem Anthony Gonzales a kolem sebe má skupinu šikovných hudebníků. Na hudební scéně M83. funguje od roku 2001 a vydali doposud šest studiových alb (a dost remixů na to, aby to stačilo na vydání pěkné kolekce). Díky nyní probíhajícímu turné k dvojalbu "Hurry Up, We´re Dreaming" (79:05 minut čisté krásy), které vyšlo v polovině loňského roku, jsme měli možnost konečně vidět elektronické kouzelníky i v Praze.
Nešlo se netěšit příliš a to má často za následek to, že se vyskytne nějaký neočekávaný problém. V tomto případě to bylo zpoždění kapely kvůli poruše autobusu, a tudíž i místo konání bylo otevřeno namísto v avizovaných osmi hodin až po desáté. Jako "chytrý" tah bych označil informování pracovníka Lucerny o pousnutí termínu koncertu pouze v českém jazyce, zejména když 50 % zúčastněných byli cizinci.
Předtím jsem se nestihl najíst, takže jsem měl možnost tento nepříjemný deficit dohnat, abych na koncertě příliš netrpěl. Fronta se táhla z Lucerny ven až ke klobásám, ale to vím pouze z doslechu, protože se mi nechtělo opouštět stanoviště.
Šatně jsem se chytře vyhnul a s pivem jsem už netrpělivě čekal na kapelu s vědomím, že noční tramvaj to jistí. Drahný čas po 23. hodině konečně začaly první tóny, a to skladba Intro (chytrý tah
z poslední desky. Namísto na albu hostující Zola Jesus byla na podiu zpěvačka a klávesistka mírně gotického vzhledu Morgan Kibby, která obstarávala během celé show vokály doprovodné i hlavní (Skin Of The Night z alba Saturdays=Youth). Díky tomu, že jsem stál díky zkušenostem z minula ve středu publika, byl zvuk kvalitní. Obecenstvu byla očividně tvorba M83 známa, přesto nejsilněji reagovalo na skladby právě z desky poslední, nejúspěšnější. Mohli jsme slyšet všechny zásadní písně jako Graveyard Girl, Reunion, We Own The Sky a nejvetší ohlas právem vzbudil hit Midnight City. Po cca 45ti minutách se kapela vrátila s přídavkem čístající tři skladby - Don´t Save Us From The Flames, čarokrásnou Skin Of The Night a Couleurs. I když koncert trval jen něco málo přes hodinu, zklamaný jsem rozhodně nebyl. Za co jsem se ovšem musel stydět byla alkoholem notně posílená mládež chovající se jako na metalovém koncertě (paroháče a pogování included)...vrchol byl chlapec zpocený jak reklama na Rexonu, který se předklonil a dostával ze sebe v publiku bůhvíco. Buď to je mým přibývajícím věkem (na divadlo se ovšem ještě necítím) nebo opravdu nešlo až tolik o hudbu. Proto děti, pusťe si to radši doma, ve finále to bude srovnatelné a aspoň nikomu nebudete otravovat kulturní zážitek.
I přes tento fakt i zpoždění kapely to byl příjemný večer a jsem rád, že jsem nepřišel dobrou zvukovou masáž duše. Na závěr bych dal jednu radu kapele - vzhledem k tomu, že před pár týdny byl rušen a následně překládán koncert ve Varšavě kvůli nehodě autobusu, zkusil bych se poohlédnout po jiném řidiči. A nemohu se ubránit dojmu, že taková Roxy by M83 slušela 2,5x více.
